Březen 2012

changes

30. března 2012 v 17:28 | Natálka |  my ideas.
Dnes je den pro změnu!
Seznam změn:
  1. více se učit
  2. cvičit
  3. neutrácet nebo zvažovat své investice
  4. být asertivní
  5. být realista
  6. zvážit své cíle
  7. být svá
  8. omezím počítač
  9. budu chodit ven
  10. budu tvořit
  11. budu psát
  12. dopíšu svou "knížku"
  13. nebudu lidi soudit podle doměnek a minulosti
  14. budu se usmívat
  15. budu jíst zdravě
To je mé patnáctero ˘.˘ Pokusím se ho dodržet:) Vidíte?:D I dess jsem změnila:) Dnes splním :

  1. více se učit
  2. cvičit
  3. zvážit své cíle
  4. omezím pčítač
  5. budu psát svou "knížku"
  6. budu se umívat
  7. budu jíst zdravě

    JAKÉ ZMĚNY PLÁNUJETE VY?:)
    REALIZOVALI JSTE UŽ NĚJAKÉ?:)


29.3.

29. března 2012 v 17:29 | Natuška, čokoládový vejce a Velikonoce |  my day.
Znáte pocit, kdy vám na ničem nezáleží a přemýšlíte, co byste chtěli v životě dokázat?

Prožívám. Právě. Teď.

A co dělám? Poslouchám všechny možný, starý, nový, sladký, tvrdý písničky. Dubstep, punk, rock, jazz, pop, r'n'b a různý slaďouše. Kromě country, na to mě nikdo nenažene.D Poslouchám písničky s myšlenkou. Všechny možný věty z různých písniček se mi zachytávají v mysli a já přemýšlím, zda ti lidé vědí jaký je to mít pocit o jakém zpívají. Na první pohled tak nevypadají, ale myslím, že taky mají těžký život.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=QHpvlr_kG6U ^^
Trouble is a friend'))

Tralala,
matka se asi posrala.
Nebudu jí dělat velký úklid,
radši si najdu úkryt.
Šalala,
Natálka se zbláznila.

xo

PS: Píšu knížku!!!))
PPS: ODPOVĚZTE NA OTÁZKU O.O

Fuck!

28. března 2012 v 13:01 | Nat |  my day.
Já se zblázním! Včera takovej pohodovej den. Až na večer. Vrátila jsem se domů (byla jsem Kelly venku) a matka na mě začla řvát, kde je jako její flaška vodky. Já tam jen stojim a čumim na ni. Když na mě přestala řvát, tak zase začla, co ií jako na to řeknu. "Mami, já ti to vážně nevzala, jestli chceš kup si to dejchátko, ale nech mě sakra bejt!!" "Takhle drzá nebudeš!!"... No a dala mi zaracha. Ráno do školy (hhh, ona mě sleduje, jestli neutíkám a myslí si jak je se svým červeným kloboučkem nenápadná.DD), pak ve škole, cesta domů, kde už zase čeká ona. Nemůžu ven, na internet, na počítač, ani televizi. A jakto, že vám píšu? Protože celej dnešní den se mi sesral. Tři písemky, neuměla jsem na ani jednu. Ahoj mami, mám tři pětky! Ne na to jsem neměla nervy. Tak jsem si napsala propustku, udělala falešnej podpis a odešla ze školy. Venku jsem si zapálila a seděla a čuměla. Pak mi došlo, co právě dělám a rychle jsem běžel domů a píšu si se všema známejma Hudba, alkohol, kluci)) Možná nejste tenhle typ, ale tohle bylo jako když se všichni kluci dívají jen na vás. Ten pocit jinak nemám. Protože tam bylo 9 kluků a 3 holky,D A dokonce mám fotky:'D Ale jako víte co. To, že jsem se vykousla s Honzooou neznamená, že s ním spím a že s ním mám vztah, bože -.-"

26. března 2012 v 20:38 | Natálie |  my ideas.
Téma týdne- Já.
Kdo jsem? Co tady dělám? Proč jsem taková, jaká jsem? Proč nejsem jiná?
Otázky, které si každý den kladu. Ale nikdo mi je nezodpoví. Kde se vzal život? Na to neví odpověď ani největší génius (já, haha). Ty teorie. Kdo doopravdy si dokáže ale představit, jak vznikl člověk? Nějaké sinice atd. jsou mi někde. Mně zajímám . Trochu sebestředné, viďte? Ale je to téma týdne. A navíc, jsem taková, jsem sebestředná. Nebo spíš chci a budu taková. Proč? Protože už nebudu ten malý tichý človíček, který neřekne NE. Což už nějakou dobu nejsem. Puberta je doba změn, taky si jí procházím, taky se měním. Jako motýl z kukly. Ale ze mě se nestává krásný motýl. Jsem pořád to stejný, to, co nikdy nebude krásný. Ale ať se vrátíme k tématu. Každý z nás se nějak vidí. Někdo objektivně, někdo až moc optimisticky a někdo naopak pesimisticky. Já nevím, jak se na sebe dívám. Nejsem se mnou spokojená, ale na pár věcí jsem pyšná.
Hahaha, jsem skvělá. - ego,ego,egoistickááá mrcha.
Řeknu vám pravdu. Jsem upřímná a vy mě klidně zabijte. Dobře, to nedělejte. NECHÁPU, PROČ JÁ. PROČ SI MĚ VYBRALI JAKO TERČ. A ještě něco vám řeknu. Víte, jako terč si mě vybrali proto, že jsem jiná, originální, svá. Neříkám všem medový řečičky, ale pěkně od podlahy.
A myslím si, že jsem úžasná. Dobře, to si nemyslím. Tohle je egoistický článek na egoistické téma. Ne každý napíše egoistický článek, ale... Nebudu sem psát, jak si myslím, že jsem hrozná a hnusná. Neříkám, že jsem krasavice, ale každý má své kouzlo. I když ho mnozí nevidí ;) A hrozná... Víte, jestli si myslíte, že jste hrozní, tak jste prostě falešní. Dělejte to, co chcete, jak to cítíte a budete to vy a když děláte to, co považujete za správné nejste hrozní.
Ne každý se rodí jako mrcha, ale někdo se jí stane proto, aby si zajistil úspěch. Já mrcha nejsem (snad.D) a víte proč? Protože bych se zklamala.
Možná se vám tenhle článek nebude líbit, ale mně je to jedno. Jsem svá a jsem to .

Buď takový, jaký chceš být; dělej to, co chceš; buď prostě svůj a budeš se sebou spokojen. Na vzhledu nezáleží, přece jen, víte jak vypadají slavné stars bez mejkapu, ne?;)

A když ti někdo bude nadávat, řekni jen "SHUT UP." a vyser se na něj (neberte mě doslova, moji milí.).

PS: Dlouho jsem nepsala protože jsem neměla na NIC sílu. I když... Zas tak dlouho to nebylo.

23.3.

23. března 2012 v 20:06 | Nat |  my ideas.
Byl krásný jarní den. Přesně se hodil na vyjížďku na kole. Sedla jsem na kolo a vyjela po úzké lesní cestě. Jela jsem přes les, ale svítilo na mě slunce. Šlapala jsem si v tom klidu. Do nosu se mi vloudila ta krásná vůně lesa. Dojela jsem k rybníku. Nikdo tam nebyl. Sedla jsem si na kraj a dívala se na vodní hladinu. Sundala jsem si boty a nohy pomalu strčila do vody. Cítila jsem pomalu ten příjemný chlad. Najednou jsem na druhé straně jezera zahlédla dvě postavy. Hned jak jsem je viděla, tak jsem věděla, kdo to je. Moje kamarádka a můj kluk. Objímali se. A pak se políbili. Do očí se mi hrnuly slzy. Cítila jsem mokré tváře a zkalený pohled na svět. Stála jsem tam jako opařená. Všimla jsem si, že se spolu bavili mnohem více než dřív, ale... S tím jsem nepočítala. Sedli si na louku a lehli si vedle sebe. Dívali se na oblohu a ... Opět jsem cítila slzy. Na jejím místě jsem měla být JÁ. Nebo jsem s ní JÁ měla probírat svůj život. Ale na MĚ se všichni vykašlali. Opět. Už nevím, pro co žít. Rozběhla jsem se k nim. Pak jsem se zastavila a otočila. Skočila jsem do vody. Voda byla studenější než jsme myslela. Pomyslné jehličky do mě píchaly. Došel mi kyslík a já chtěla pod vodou zůstat. Už na vždy. Když mě vylovili z vody ještě jsem dýchala. Viděla jsem JE nad sebou. Nechtěla jsem žít. Pak jsem vstala, ale mé tělo zůstalo ležet na trávě. Jsem mrtvá duše na svobodě. Už jsem necítila tu bolest. Rozběhla jsem se. Nikomu nebudu chybět, rodinu nemám, můj kluk mě podváděl a moje kamarádka taky. Teď jsem volná. Konečně.
__________________________________________________________________________________________________________
Dnes mám rozpolcenou náladu:) Nevím, jestli se smát nebo plakat. Spíš smát:) Miluju své přátele!') Yeaaah.

22.3.

22. března 2012 v 20:03 | Nates |  my ideas.

hoj

Jak se máte?)) Já blbě. Napíšu zítra. Dneska píšu pro moji oblíbenkyni. Nevím, jak se mi to povede (tím chci říci, nic neočekávejte:D). A tak... Pohodlně se usaďte. Hej mimochodem jsem zjistila, že jedna pitomá blogerka (hh.D) která je asi o dva roky starší končí ve škole o dvě a půl hodiny dřiv!:X nespravedlnost!:D

Optimismus
Myslím, že je hodně těžké najít v těžkých chvílích optimismus. Ale je to také potřeba nebýti pesimisté. Ale jak se člověk narodí, takový je. Já jsem něco mezi pesimistou a realistou. Nemám ráda slovo realista. Někdo se tak nazývá, ale není. Já to píšu, abyste si nemysleli, že jsem zažraný pesimista, to né. Snažím se stát spíše optimistou, ale ono je to těžké. Ale nemám zase ráda takovéty "chytré" a veselé optimisty, jako je můj spolužák. Je mu jedno, že propadá z jednoho předmětu, radši si nabaluje takový tři krávy :D Taky nemám ráda lidi, co ze sebe dělají, co nejsou. Nevím, proč by ze sebe někdo měl dělat optimistu, když jím není. Ne vždy je optimismus na místě. Chce to trochu pesimismu a realismu. Od všeho trochu a jsme dokonalí. Nebudu vám dávat hloupé rady. Prostě jen zachovejte chladnou hlavu a udělejte všechno tak, jak sami myslíte. Ne všechno se napoprvé povede. Nenechte si do toho kecat.))

PS: Byla bych ráda, kdybyste to "A" nekopírovali, přecejen jsem ho dělala sama /je to poznat, ale co už.D/

PPS: Nějaký tip na lay či jak se tomu v blog. světě říká?:D

PPPS: Chcete, abych ještě o něčem napsala?:)


21.3.

21. března 2012 v 18:56 | Natuš |  my day.

Jaro!^^

Konečně jaro! Pak už jen léto a prázdninyyy! Nevím, jak dál. Škola se mi hroutí. Nevím, pořád mám pocit, že mám, co dohánět, že teprve začalo druhý pololetí. Ale ono ne^^ Ale tak co. Prostě to bude všechno v prdeli, no a co?! Maminka se nepose nezblázní. Dnes jsem měla celkově celkem dobrý den. Jen mě nasr naštvala kamarádka. Vím může se to stát, ale..X
Prostě... Byly jsme domluvený jít do centra nakupovat, pořáně se seznámit. Ona mi dneska napsala, že nemůže. To jsme si to domlouvaly 3 týdny!! Jako super no. Ještě to může zrušit Sim a bude to v prdeli. Se Sim mám jít v pátek. No nic, balím to. Už se nebudu domlouvat. No nic, tak si půjdu nakupovat sama. Já to tělový mlíko z té reklamy potřebuju!.D Nemůžu čekat dál;D Dnes bylo suuuper počasí^^ Tak jsem si šla zaběhat s mp3. Radši nenapíšu, co jsem poslouchala, odsoudily byste mě. Pak jsem doma skákala přes švihadlo a udělala 100 sedů lehů. O těláku jsme hráli baseball. OMG. Nemůžeme hrát softball jako ostatní, žejo?!:X Nuda no. Z jednoho testu jsem dostala 1)) a z druhýho 1! kvůli učitelce debilní. Měla jsem to dobře, ale jí se to nechtělo přepisovat. Super. Tu matiku jsem nemálo dosrala, ale,D Ještě nevím co mám;X Přidejte si mě vy kobylky! Mám zatím jen Yuu^^ chci kecat!))
No nic, no;D
Já letím,) Zítra napíšu slohovku pro Yuu^!

Moje země

20. března 2012 v 17:58 | Naty |  my ideas.
Píšu na téma týdne. Ještě nevím, co napsat, ale vím, že něco napsat chci.
Moje země. Měla bych napsat, že mojí zemí je Česká Republika, ale asi bych nebyla upřímná. Protože ji nemám moc ráda. Uznávám jsem hrozná. Ale chtěla bych žít jinde. Něco mne táhne k Švédsku a Norsku. Jsou to fascinující země. Jen si mě tam představte. Jako ledovou královnu v zamrzlé chatičce hřející se o horký hrnek s čajem. Nebo taky jak se snažím dostat z apadlá ze sněhu, mávám okolo sebe rukama a nohama, jsem rudá a pomalu zamrzám.DD
Taky mne něco táhne k Anglii a Irsku. Ty země jsou tak jiné než ta naše. Nechci žádného českomilovného člověka urazit, ale prostě... Nevím, čím jsme výjimeční. Jasně, ale já na to mám svůj názor.
Taky bych chtěla na Tchai-wan. Byla tam sestra mé kamarádky, prej je to dobrý!:) Uiii. Zajímavé,)

Chci celý svět procestovat, nesedět doma na zadku a čekat na zázrak. Ten se nestane. Nečekjte na něj, nepřijde. Radši se chopte šance.

Ale aby to nebylo tak krátký...
...Kam chcete jet vyyy, moji milý & drazí?
...Jaký máte názor na naši zemi?



  • Švédsko
  • Norsko
  • Anglie
  • Irsko
  • Itálie
  • Tchai-wan
  • Řecko
  • Rakousko
  • Japonsko
  • Florida
A další^^

Ahoj, ahoj,D

19. března 2012 v 21:15 | Naty |  my favourites.
Ahoj,
Protože vás všechny moc miluju, tak vás chci poprosit, jestli si mě nepřidáte na facebooku, ne proto, že sbírám přátele (no to potěš koště,D), ale protože jste fayyn. A chci si s někým normálně psát. Skype mi tady nejede a ICQ nezapnu už nikdy v životě. Twitter mě ani nebaví, je to moc složitý:D MySpace nemám ani nechci. Tak se nabízí facebook. Kdo si mě chce přidat ať si přidá, kdokoliv, kdo není úchyl .DD Stejně tam nemám fotky. Jen profilovou, ale tu zablokuju, ať se neděsíte.

nelekněte se. založila jsem si nový facebook, abysme si chatovali, tak to oceňte a přidejte si mne!:D po své 5ti měsíční pauze.
PS: Doopravdy mi bude v květnu patnáct, předtím jsem trochu lhala, nechcela jsem aby mě odhalila Denisa, která trochu hlídkovala na blogách.X Ale už se na to vysrala, takže uiii!:D

kolikátýho sakra je?! a jo, 18.3.

18. března 2012 v 20:25 | natyš ... hroznej fetyš,D |  my day.
Čauky (ať není furt to trapný "ahoj")
Prostě. Nojo. Zase to na mě jde. To je ten konec týdne víte?.) Nemám náladu na nic, nikoho. Jen na to, vypsat své pocity. Ten pocit, kdy se vám něco povede a chcete, aby vás pochválili, ale nikdo vám neřekne "To se ti povedlo!"... Jen vás seřvou za to, na co jste zapomněli nebo jste něco zkazili. A každý den slýcháváte, že vaši kamarádku pochválili i za to, že zvládla zapnout myčku. OMG.
Začalo to v dětství. Já, ta kreativní dušička, jsem si malovala a kreslila. Nikdy mne nepochválili za obrázek. Možná jednou. A to musím říct, že jsem měla talent.DD Oni mi vynadali, co špiním stůl a že je to škoda barev. Teď mi nadávají, že nic nedělám. Když nic nedělám, není co zkazit. Ale je. Já budu vždycky ta špatná. Moje kamarádka nemusí dělat nic, za každou pitomost ji pochválí. Ale cítím, že toho zvládnu víc, ale moji duši to bolí. Sice umím uvařit, uklidit celý byt, vysát, vytřít, utřít prach, nakoupit, zapnout myčku, zapnout pračku, sušičku, atd. Umím s počítači, foťáky, umím spravit, co je rozbitý (většinou), umím hledat, umím jezdit na kole, bruslích, koni, scootru, hraju všechny sporty a na klavír a základy houslí. Umím německy, anglicky, slovensky, česky, francouzsky a základy švédštiny (neřešte .D). Byla jsem v Anglii, Rakousku, Německu, Polsku, Itálii, Řecku, Turecku, Holandsku, Francii a všude jsem se domluvila. Ale nejsem jim dobrá. Kamarádka sice nic neumí, ale ví, že ji mají rádi. Mně je to prostě líto.
Oni se diví, když pak chodím někam na party, chodím ven, sama. Nosím oblečení s nápisy, které bych radši nepřekládala. Že s nima nekomunikuju. Už nikdy nebude náš vztah jako dřív. Nebude.
Btw nemám prostě, co ztratit. Chci létat!

No, snad to zítra zvládnu, divadlo zrušili, takže bude nuda ve škole ><

17.3.

17. března 2012 v 18:28 | Natuška,DD |  my day.
Ahoj, jak je?,)
U mě pohoda.') Dneska byl skvělý den!.)
Ráno jsem vstala, rozloučila se s mamkou. První jupíí. Neberte mě špatně, ale mamka mi nenechá volný čas, takže jsem ráda, že jede pryč.DD Pak jsem šla ven. Druhý jupíí. Je slunečně, teplo, měla jsem jen tričko. Pak jsem šla domů na facebook.'D Napsala jsem Honzovi. Napsal mi jak se mám, tak jsem napsala, že skvěle. Pak jsem se ho ptala, jak on. Napsal "jde to". Neměla jsem chuť mu dál psát. Možná má špatný období, ale proč na mě sere? Mně může všechno říct. Já jemu taky. Seru na něj! >< Pak jsem jela do města. Třetí jupíí. Sice jsem si nic nekoupila, ale vyhlídla jsem si tam tělový mlíko. Awww. Potkala jsem tam starý kamarádky. Čtvrtý jupíí. Klér & Ní. Bylo to super. Pak jsme šly do cukrárny, oslavily moje narozky, takže jsem za ně zaplatila.') Měla jsem hotový skvost!:D Jmenovalo se to "domácí koláč s vanilkovým krémem a malinami". Bylo to skvělý .') Mňam. Pak jsme na spojním místě potkaly Ní-iny rodiče, kteří jeli na (senior) pártyškuu.D Pak jsem dojela dom,) A teď se dívám na vaše komentáře.) Jsem ráda, že se příběh líbil, pokusím se jen zlepšovat. Když tak mi napište nějaký téma. Ale ať se na to píše dobře, ne že mi napíšete téma "kapustňák" .DD
xo Natyš

16.3.

16. března 2012 v 22:03 | xo NATY |  my day.
Ahoj,
článek na 15.3. se nikomu psát nechce, včera se nic nestalo, tak to uvedu do normálu a budu to dělat na den, který byl .D
Dnes se vcelku taky nic nestalo, takže asi příběh.

...Bylo léto a já byla u babičky. V té malé vesničce byl opravdový klid. Každý den jsem chodila do lesa, k rybníku a koupala se v jezírku. Bylo to jako v pohádce. Jednoho dne jsem poznala u rybníka dívku.
Přišla jsem jako každý jiný den k rybníku, sedla si na molo a máchala si nohy ve vodě. Zpívala si tu stejnou písničku, poslouchala ten klid a užívala si. Pak jsem zahlédla, jak se mezi stromy mihla dívčí postava. Usmála jsem se, protože jsem si už připadala trochu osamoceně. Dívka si mě všimla, úsměv opětovala a přiběhla ke mně. Měla dlouhé blonďaté vlasy, byla bledá a měla velké modré oči. Na sobě měla květované šaty a šla bosa. "Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptala se mě. "Becky," hlesla jsem, byla jsem okouzlena její krásou "Víš, že vypadáš jako víla?". Dívka se na chvíli zarazila, ale pak jen odpověděla "Víly neexistují.". Řekla to stroze. Co ji tak rozčílilo? "Jmenuju se Niele a je mi 13 let." řekla opět klidně. "Pojď, ukážu ti jedno místo!" "Jaké?" "No, tak, všechno se dozvíš!"
Konečně jsme vyšly z lesa. Stály jsme na palouku. Byly tady podobné dívky jako Niela. Hrály si, smály se a tancovaly. Když mě spatřily, podívaly se na Nielu. Ta kývla. Začal ve mně kousat strach. Niela byla zvláštní a ty ostatní dívky taky. Najednou se chytily za ruce do kolola a tancovaly kolem mě. Točila se mi hlava a křičela jsem "Ne! Zastavte!". Niela se tomu jen smála, ale ne roztomile, ale strašidelně.
Když jsem se probudila, měla jsem bledou kůži, dlouhé vlasy a květované šaty. "Teď jsi víla." řekla Niela. "Ty ale neexistují!" ušklíbla jsem se. "Nebuď hloupá a radši se něco přiuč, můžeme tě svrhnout ze skály, jako tolik děvčat." řekla chladně "Nebo můžeš být jednou z nás.". Měla jsem v tom chaos. Je dobrá nebo ne?
Časem jsem se všemu přiučila, stala se z mě víla jako Niela. hyběl mi normální život, ale představte si, že jen běháte po lukách, koupete se v jezírku, pletete věnce, zpíváte si, tančíte, hrajete hry, běháte po lese, můžete mluvit se zvířaty, která se vás nebojí. Nevím, jestli mi Niela dala nebo vzala.
S trhnutím jsem se probudila. Usnula jsem na molu. Z lesa vyšla Niela. "Ahoj, jsem tady nová" řekla stydlivě. Rychle jsem se na sebe podívala. Jo, jsem to já. Stará dobrá Becky. "Nejsi víla?" zeptala jsem se výstražne. "Ne," rozesmála se Niela "nejsem. Nechceš jít do města?". Nejdřív jsem váhala, ale šly jsme jen po cestě a opravdu došly do města. Niela je opravdu moc milá dívka. Prázdniny utíkají a já přemýšlím, jaké je to býti vílou.
_____________________________________________________________________________________
haha, nadpřirozeno!.D

15.3.

15. března 2012 v 15:15 | Natyy |  my day.
Ahoj,
Dnešek mě mile překvapil. Nestala se mi žádná nehoda ani tak. Až na jedno zjištění. Au. Víte, nevím jestli to psát nebo ne. Ale dobře. Čím jsem starší, tím více si uvědomuju, že nevím, jakým směrem se v životě ubírat. Být slušná a chytrá nebo si naopak užívat života a být divoká a energická? Nevím. Nevím, jestli to zvládnu. Chci být sama sebou, ale jaká jsem já?.'( Nevím, necítím to, co dřív. Když jsem byla malá, chtěla jsem panenku Babyborn (kterou jsem stejně nikdy nedostala) a chtěla jsem mít dlouhé copy. Ale teď chci být všechno dohromady, hlavně ne to, co jsem. Všichni ví, jaká jsem. Zranitelná, citlivá ale i vzpurná. Chtěla bych nový začátek, ale nejde to. Asi se nedokážu jen tak změnit. Budu navždy ta šedá myš, co se odpoledne a večer tak změní? Nejsem zakřiknutá, jako si myslí oni. Oni neznají mé pochybné kamarády, se kterými paříme. Možná si řeknete, že mám aspoň ty kamarády, ale nemůžu je tak brát, když jsou všichni na sračky.DD Přejít na školu a neřešit to, ale co když to... nevyjde? Budu tomu věřit, moji milí.
Už jen zítřek a bude na tři dny klid (v pondělí jdeme do divadla). Dneska jsme psali slohovku. Mám spoustu nápadů, ale ne na fejeton, atd.
Asi si vyfotím nějakou roztomilou fotku.
Zjistila jsem, že se Adam líbí dvěma debilním blonckám o třídu níž... Stejně je to všechno na nic. Jde to všechno jením směrem, směrem, který vede rovnou do ...
Asi zase napíšu nějaký příběh, očekávejte zítra, pokud se něco nestane.
jsem asi hrozná citlivka, ale je to dojemný.'))

14.3.

14. března 2012 v 17:15 | Nataly |  my day.
Ahoj,
Tak se hlásí Natálie ubožačka smutná loutka všech kluků. Už se mi nelíbí on, jehož jméno začíná na písmeno mého kocoura. Můj kocour se jmenuje... Víte co?.D Kašlu na to, už se mi nelíbí Martin. Konečně, tak dlouho jsem se topila v jeho očích. Ve směsi zelené a modré. V jeho úsměvu, ty krásné bílé rovné perličky štěstí. Ale líbila se mu jiná. Možná pořád líbí. Kdyby to aspoň nebyla moje kamarádka.,) Ale je to dobrý:D Zítra už zase možná nebude, uvidíme,) Ale líbí se mi pro změnu Adam. Ten jeho důvtip, není jako ostatní. Kdybychom všichni nechodili do jedné třídy. Já, Verča, Martin a Adam. Kuš, Natálie, buď trochu rozumná! Ale ono to nejde.( Asi si zajdu zacvičit. Ty testy se mi povedly.') Takže očekávám tak dvojky, protože jsou tady přísní jako ... diktátoři. Jedno slovíčko špatně a je to celý špatně:D
Ale no tak, Natálie, půlka týdne za tebou, druhá před tebou!.)
Ať je super, prosííím.')
Budu tomu věřit. Ale já se vždycky budu líbit jen debilům...,/
Couž.
když už jsme u toho designu, v neděli bude zase změna záhlaví.D:)

PS: Jsem ráda, že se příběh líbil.)

Hra na pravdu

13. března 2012 v 20:46 | Natálie, ta s těma rohama^^ |  my ideas.
Seděla jsem tam s nima v kroužku a všichni jsme se navzájem dívali do očí. Pak promluvil Michal. "Co si takhle zahrát na pravdu?". Ve mně samé to zaúpělo, protože jsem měla tolik tajemství. Nechci svým přátelům lhát, ale co když to skončí tak, že už přáteli nebudeme. "Klid, ještě nebyla položena otázka a ještě nic nehrajeme." ozval se hlas v mé hlavě. Ale bohužel Míša, Martin, Klér i Tom souhlasili. Nikdo se nezeptal . Ale ne, nebudu jim kazit hru, prostě to nějak zvládnu. Začala jsem já. "Tak... Koho se na něco zeptám?" hrála jsem si s nimi "Tomáše!" rozhodla jsem se. "Lhal jsi nám někdy?" otázka zazněla a všech pět párů očí se přemístilo na Tomáše. Ten se usmál a řekl "Proč bych měl lhát, beru vás jako rodinu. Ne, nelhal.". Srdce mi poskočilo a začalo prudce být, že jsem se divila, že nevyletělo z mého těla. Polkla jsem a styděla jsem se za sebe. Jak jsem jim mohla lhát? Nebylo by jednodušší, být k nim upřímná? Neměla jsem ale čas přemýšlet, protože hra pokračovala. "Tahle otázka je pro.. Míšu!" rozhodl se Tomáš. "Máš před námi tajemství?". Hluboce jsem přemýšlela, jestli nebude lepší, kdybych odešla na záchod a všechny vážné otázky by mě přeskočily. "Nemám!" řekl Míša "Vlastně jedno. Mám pro vás překvapení. Ale to se neříká!" čím dál víc jsem si uvědomovala, jací jsou skvělí přátelé, že si je nezasloužím. "..Já půjdu na zácho" pokusila jsem se říct, ale prudce se mi navalilo a já utekla na toaletu. Když jsem se vyzvracela, brečela jsem tam ještě 20 minut. Když jsem se podívala do zrcadla a zkontrolovala, jestli nemám červené oči, rozběhla jsem se k pokoji. Čekali tam na mě a vyděšeně se na mě dívali. "Jsi v pořádku?" "Není ti nic?" "Dobrý?" smršť otázek mě zavalila jako prudký vítr, který vás smete k zemi. Už jsem se rozhodla. "Jo, teda vlastně..." kousla jsem se do rtu a v duchu si dodala sebevědomí "nejsem v pořádku. Nemůžu už vám to tajit. Musím vám něco říct." sesula jsem se na postel a oni mě vystrašeně pozorovali. "Víte, neříká se mi to snadno, ale žiju v naprosté lži a vy," už jsem vzlykala "jste skvělí přátelé, nechci o vás přijít, ale moje tajemství mě tíží."
...
Když jsem jim to dovyprávěla a sledovala jejich obličeje viděla jsem v nich zklamání, smutek, ale ani záchvěv hněvu. Pak Michal promluvil. "Jestli je to pravda, uznávám, že je to... Jak to říct. No nečekal bych to. Ale pořád patříš do party. Pokud jsi tedy nikdy nelhala na svých názorech a ostatním." podívala jsem se na něj, se slzami v očích, neviděla jsem nic, jen to, jak všichni pokyvují. "Beru tě jako kamarádku, vždy jsi nám naslouchala, byla jsi vtipná... Měli jsme poznat, že se něco děje. A my tě z toho vytáhneme. Neboj. Ale musíš nám důvěřovat."
...
Teď, po třech letech hrajeme opět na pravdu. "Máš před námi tajemství?" ptá se mě Klér. "Už ne," usměju se a všichni se obejmeme. "Spolu všechno zvládneme, jasný?"

____________________________________________________________________________________
Blá, blá, blá, je to divný, ale to, co jim tajila si domyslete sami ;D
Chci jiný téma týdne!:D

13.3.

13. března 2012 v 15:21 | Natálie, věčná omývačka schodů |  my day.
Nálada na hovno. Achbožeee. Ztrácím staré přátele a ty nové taky. Gr, já je asi zkopu.
Rozhodla jsem se, že budu měnit záhlaví každý týden, podle nálady. Ale jen záklaví- nechci to tady úplně posrat.D
Tak dneska jsem angry. A co je na záhlaví?.))
Dneska to zkrátím, zítra zase tři testy a já umím co? Hovno. Takže moji milí, polibte mi klidně prdel, ale dneska na vás pusinky nemám čas.DD
jen pohodit hlavou a být v pohodě.)

About admin))

12. března 2012 v 16:57 | Natyy
Ahoj,)
Ikdybyste nechtěli, tak udělám info článek.D.)
Jednoho podzimního dne se v malém městě narodilo děvčátko. To děvčátko rostlo a tak rostla i města, kam se stěhovalo (stěhovali jsme se 3x). Nakonec skončilo v jednom z velkých měst ČR. Ale ne v Praze. Praha je město, kde má každý svůj styl a nikdo mu do něho nekecá narozdíl od posranýho města, kde bydlím já.
Jmenuju se Natálie. Naty, Nat, Natalie, Nataly, Natii, Nates,..D
Mám svůj styl a je mi to jedno.
Lžu.
Jsem upřímná.
Mám svoje názory.
Je mi momentálně 14náct. Achjo. U nás se všichni chovají na 12náct,) a ty 12náctiletý na 17náct - jedno cígo za druhým a chlastačky každý druhý den,D Já jsem něco mezi. Občas se něčeho napiju.D:) Kouřím jen když je depka, špatná nálada. Vím, je mi 14náct,)
Nemám na nic talent.
Štěstí se mi vyhýbá.


karotkaaa!.D je to dávno.) křivý linky trochu:Ddd a šedý kontaktní čočky.)
hnuskaaa.)

Proč Popelka o půlnoci utekla ? Aby nám připomněla, že všechno (dokonce i sny) má své hranice.
Proč Šípková Růženka spala sto let ? Aby jsme si lépe uvědomili, že je možná lepší počkat si na spřízněnou duši o něco déle.
Proč se Kráska zamilovala do Netvora ? Aby jsme si všimli a pochopili, že nezáleží na tom, jací jsme navenek, ale na tom, jak krásné je naše nitro.
Proč Malá mořská víla vyměnila svůj rybí ocas za lidské nohy ? Aby nám ukázala, jak moc dokáže obětovat ten, kdo opravdu miluje .

- je to sice moc hezky napsaný, ale život je krutej a na pohádky nevěří už ani 3letý děcka. ty si radši dají do pusy cigaretu.-

come on

11. března 2012 v 19:52 | Natalie
Ahoj,
Tak já teda budu dělat nějaký oblíbený blogy,D
Nechť je vám požehnáno mezi nimi být.D
Jestli chcete, zapište se.)
Napište:
1. přezdívku
2. blog
3. proč chcete (sračky jako že mám super články [což nemám] si nechte pro sebe.DD chci vědět něco určitýho.))

Chcete o mě něco vědět? Že bych udělala informativní článek.) možná bych dala fotku, ze které mě nepoznáte ;D
PS: Nevíte fakt něco o té meditaci, cvičení, zdravým jídle, jakože něco podobnýho uklidňujícího?.)

...ten moment, když se tě někdo zeptá na důležitou otázku, tobě se zastaví srdce a zvažuješ, zda říct pravdu nebo si to nechta pro sebe a lhát, jako tolikrát...

(meis. a yuuky^^ už mi psaly, tak se nemusíte zapisovat, ale jestli chcete můžete, ať vím aspoň důvod.))

11.3.

11. března 2012 v 15:05 | Natalie. |  my day.
Ahoj,
Tak jsem tady,D Včera, jak přijela ta osoba, tak to bylo dobrý.) Skvělý odpoledne, chovali jsme se jak na trávě,DD
Mám novej lak na nehty,D.) Včera jsme se v McDonaldu a KFC úplně přežrali, že jsem nemohla chodit,D Bylo mi nemálo blbě:X.D Ale stálo to za to,D
Jo, asi zavedu něco jako oblíbený blogy, nějak zvláštně si to pojmenuju.D chtěl by někdo?.) (Meis. předem beru,D) Jestli jo, tak se podívám na váš blog a sama se rozhodnu,D
Pomalu mě přechází skvělá nálada, protože zítra je zase škola. Do pí. No nic, kašlu na ty 3 těžký testy z nejhrozivějších předmětů,D Taháky to jistí. Teda snad. Uvidíme, kdyžtak přiberu další pětku nebo čtyřku do sbírky.DD Ok, mám jen jednu pětku a jednu trojku, jinak jedničky a dvojky, ale jen díky tahákům (kromě chemie a angličtiny,D).
Rozhodla jsem se, že budu cvičit a jíst zdravě (to potom, když jsem se málem pozvracela v jednom OC, když jsme vyšli z těch fastfoodů,D) nebo něco takovýho. Znáte ještě něco, co pomáhá k uklidnění atd.?.)
Asi se o blog začnu trochu starat,D Ještě to tady chápat.DD
No nic.)
Děkuju za čtenáře,)

PS: OMG, zapomněla jsem se zmínit o dnešku- v 9.21 jsem vylezla z postele a zalezla s peřinou k televizi a dívala se na film, pak byla na noťasu, obědvala jsem a teď se nudím.D

10.3.

10. března 2012 v 12:48 | Natees. |  my day.
Ahoj,
Včera jsem chtěla jít někam na párty, ale rodiče byli proti, pfchst!.D
Asi v 5 se matka rozhodla, že půjde ke kámošce.DD (senior party!.DD) a já jí tam měla pomoci donést nějaký brambůrky a pitíčko. No, tak jsem šla, je to asi 9 minut pěšky. Proč né, žejo.) Je totiž hezky.) A když jsem tam přišla (a ony se přivítaly), tak vylezla z pokoje její dcerka. Kellýna. Známe se z jedné tajné fresh party.) Udivuje mě, že mě poznala, byla celkem nakalená tenkrát.DD Tak jsem tam zůstala a my si povídaly, jedly a pak šly ven. Je v pohodě.)
A protože to naše mamky nějak "rozjely", tak jsme šly domů až o půlnoci,D Kelly mi dala svítící náramek, abych nezabloudila.DDD (jo, pila,D)
Dneska sem přijede milovaná i nenáviděá osoba, uvidím jakou bude mít náladu, můžem spolu jít ven.)
Teďka uklízím, protože/přestože je tady ne/pořádek.D Mamka i já to vnímáme jinak.)
Milujte mne, uctívejte mne. Nejsem na fetu!:D:) dělám si prdel, jen byste mohli něco napsat, ať se necítím jako debil.D
Mám se dobře.) To je to slunce.)

[12.45 : OMFG! mám studenej čaj:X:D]
Jak jste se měli vy, hvajninimové (to mi napsala kamarádka, má to z nějaké trapné knížky.D) ?,D

tak to není ve 14:00 ,D

9.3.

9. března 2012 v 15:43 | Natyna* |  my day.
Ahoj,
Tak další zápis. Díky za to, že to tady aspoň někdo navštěvuje.
Dnešek byl nudný. Jako každý den. Naštěstí se nestalo to, co jsem očekávala, čeho jsem se bála. Už je to dobrý. Přežívám.)
Achjo. Jak moc bych se chtěla změnit. Být jiná, sebevědomá, oblíbená, chytrá, krásná,..
Proč existuje tolik podělaných lidí? Omg. Ale směju se jim.D Trapáčci.
Už nebrečím. Přežívám, dnes se i usmívám.)

Nemám, co napsat, tak asi nějaký příběh...

...Vešla jsem do kabinky, sedla si a cítila slzy, které se mi koulely přes tváře. Měla jsem sevřený žaludek a srdce mi blo jako o závod. V hlavě mi vysela otázka "Proč?". "Proč, to udělal? Já mu věřila." Zavřela jsem oči, otřela si je a začalo se mi navalovat. Tak mě zklamal. Když někomu svěříte své tajemství a on ho začne vyřvávat po třídě. Tajemství, které někomu vyloudí úsměv na tváři a směje se mi, mně se z toho chtělo brečet, zvracet, utíkat pryč. Musela jsem utéct na záchod.
Sklonila jsem se nad mísu. Vlasy mě šimraly a něchtěla jsem si je pozvracet, tak jsem si je svázala. A pak jsem obsah svého skoro prázdného žaludku vyklopila do toaletní mísy. Bylo ale mi mnohem hůř. Zahrávala jsem si s myšlenkou, co mě v životě ještě čeká, zda s životem nemám zkoncovat.
Najednou se všechno zatočilo. Padala jsem dolů, v černé husté tmě.
Pak mi došlo, co se děje, kde jsem. Padala jsem dírou v zemi, jako Alenka. Kolem mě létaly různé věci. Pak jsem měkce dopadla na postel. Otevřela jsem své oči, jenž byly zavřené, protože jsem se bála, co uvidím. Věděla jsem, že musím snít, ale nechtěla jsem se probudit. Vešla jsem do místnosti s koláčkem "sněz mě" a lahvičkou "vypij mne". Věděla jsem, co dělat, ta pohádka mi byla nejblíž, znala jsem ji nazpaměť.
Procházela jsem Říší divů. Chtěla jsem si to všechno zapamatovat. Vždycky jsem si to tak představovala. Pak ale přišla jedna z karet, chytla mne a zatřásla se mnou.
V tu chvíli jsem se vrátila na WC. Všimla jsem si, že už nebrečím.
Vyšla jsem z kabinky a jednoduše vešla do třídy. Všichni na mě upřeli zrak. Šla jsem sebevědomě dál. Ale pak mě to opustilo a já se sesula na lavici. Ale oni se mi nesmáli. Dívali se na mě soucitně. Pak vstala jedna holka šla k NĚMU a dala mu facku. Srdce mi poskočilo, když ke mně přišla a obejmula mě. "Je to vůl," řekla a usmála se "Necháme ho, ať si to pěkně užije."
Ale ne všechny příběhy mají happyendy. Sedím tady u stolu a držím v ruce prášky. Mám je spolknout a nevrátit se sem nebo ne? Už jsem se rozhodla. Hodila jsem je do pusy a zapila je.
Podívala jsem se na zem. Změnila se v tmu a já opět padala do svého vysněného sna, kde na mě čekala radost, ta kterou jsem pociťovala, přitom, když mi tu pohádku maminka nebo tatínek četli, předtím než zemřeli při autonehodě. Tak mi chyběli. Dopadla jsem na postel, vstala a podívala se před sebe. Stáli tam. "Pojď k nám," řekl táta "Pojď k nám naše malá holčičko.". Podívala jsem se na sebe a uvědomila jsem si, že se asi zbláznil čas, byly mi 4 roky. Rozběhla jsem se k rodičům a společně jsem odešli do Říše divů, kde...
... jsme žili šťastně až do smrti.
nebo
...nás zajali a zabili.

8.3.

8. března 2012 v 20:16 | Natyna. |  my day.
Ahoj,
Tak píšu podruhé.
Dnešek byl celkem v pohodě. Žádný testy, zkoušení, špatný známky. Ale na to jsem zvyklá. Nejsem z nejinteligentnějších lidí planety, tak ze mně mají šprti srandu. A co. Já z nich. Smějem se sobě navzájem. Nevím, proč, kvůli čemu se jim směju. Asi proto, že si neužívaj života. A nemají styl. Leda tak šprtovskej.D
Nojo, měla jsem to tušit, zkončím jako prodavačka. Ne, snad ne, jsem na dobré cestě splnit si svůj sen úspěšné ženy.
Taky jsem si přidala na FB kluka, co mě neustále nabaluje, aspoň někdo.') Ve školce jsme spolu chodili,D Myslim, že je fajn. Uvidíme. Ale nevím, co bych dělala, protože žádnej vážnej větší vztah jsem moc neměla. Nejsem totiž z nejhezčích. Kruhy pod očima, střední výška, vlasy bez objemu, tlustý stehna.D a žádný kozy. Nevykládejte, že kluci hledají vnitřní krásu, teď ne. Leda tak Louis, který má rád dívky, co jí mrkve. Hlásím se!.D
Mamka dneska donutila jít lenocha (mě) nakoupit do tesca, omg. Tam bylo lidí, ale aspoň bude kuře.D Taky jsem si koupila oreo a skittles velký balení, těch zelenej. záviďte mi,D
Ne, dělám si prdel.
Bojím se zítřka. Bojím se dál chodit kolem mých haters.Bolí to. Srdce i žaludek se sevře a já se snažím nechat slzy pod víčky. Udělám 5 hlubokých nádechů, výdechů. Klid. Dobrý.
Nechci být já. Chci být moje sestřenice, která je oblíbená, chci být moje sestra odvázaná. Já jsem třetí nepovedený vývržek. Chci být jako moje matka, která zažila to, co chtěla. Chci být jako...a blahblahblah
Změním to a půjdu na školu, na jakou chci. Už mě dělí jen podat přihlášku. Ufff. Držte mi palečky u přijimaček.
PS: Miluju deníčkový blogy.D
PPS: Crrrr! Už slyším ten zvonek, který mě dělí od zkázy mého světa.)


Hello, guys

8. března 2012 v 18:39 | Natálie
Ahoj,
Tak jsem si založila blog. Achjo. A víte proč? Abych sdílela svůj absolutně nudný život. Nudný... Když brečím po nocích, utírám své slzy do polštáře a přes den se usmívám jako by se nic nestalo. Nemám sílu. A proto mám blog. Jo, ty úvodní články jsou divný, tak mě neodsuzujte, dozvíte se o mně víc. Časem. Ani s blog.cz moc neumím, no,D To je život, bejby. Však vy si zvyknete. Budu ráda, když budu mít nějaký čtenáře. Buďte hodný a splňte Natyně přání. Jen tak pro informaci, je mi 14 let.) Jsem nudná i vtipná, hodná i zlá, náladová, sprostá i slušná. To ta puberta,D Ale ne. Vždycky jsem byla jiná.
Jiná něž holky ze školky s mašlema v učesaných vlasech. Já byla rozcuchaná a měla ofinu. Nebavilo mě hrát si na kuchařku, ale čmárat svoje obrázky. Vymýšlet kouzla a slova. Mít spoustu přání, ale ne být princezna. Nikdy jsem nikam pořádně nezapadla. Pořád mám svá přání.
Ta malá hrstka mých přátel, kteří se se mnou neustále hádají jsou mí druzí nejbližší. Ještě mám rodinu. Možná se zasmějete, ale na svoji mamku nadávám, ale srdce mi krvácí, když s ní něco je. Pokud na mě teda neřve.D S rodinkou vycházím, jak se dá, no.
Miluju nákupy, muziku, když se někdo směje mým vtipům, komplimenty (neříkejte, že vy ne, jsem upřímná - tady můžu). Jsem slabá a hubená (střed posměchu- anorektička- btw nejsem), ale poslední dobou posiluju, už mám na břichu buchty:D Nejsem namyšlená, jen si mě představte, jako dokonalou, protože nejsem. Chci, aby těm, co se mi těď smějou, spadla huba až mě za 20 let uvidí, jako úspěšnou a krásnou ženu.DD To mám z emerikn filmů, ale fakt. Ráda si čtu a nesedim u bedny.
Jmenuju se: Natálie, Nat, Naty, Natyna, Natynka (.D) a trapka.
Mám velkou představivost. Miluju blogy. Chci mít své čtenáře, tak jestli chcete, sledujte můj příběh,)
Plánuji zápis dne za každý den, v něm schovanou myšlenku. Haha, to nedodržím, ale to je krutá pravda.