my ideas.

Originalita

7. května 2012 v 20:58 | NATY
Být originální. Už vidím záplavy článků na způsob "Každý je něčím originální.." a bla bla bla. Je to asi pravda, ale když si člověk myslí, že je originální, tak ho nesmí ani nikdo kopírovat. Je to jako ve stylu oblíkání. Do obchodu přivezou nové kousky, v časopise se dozvíte, "že se to nosí", zalíbí se vám to, koupíte si to... Ale stejně to udělá hodně dalších lidí. Uvnitř je každý originální, má jen své pocity. Ale tam nevidíme. Člověk se může jevit jako prostá kopie, která se obléká jako všichni, ale přitom zažívá něco, o čem nemáme ani tušení. Nesnáším kopie, příjde mi to ubohé, každý si má žít tak, aby byl šťastný, podle sebe, ne podle někoho, koho obdivuje. Dá se říct, že jsem náročný člověk, ale nemám ráda lidi, kteří se považují (prostě o sobě mluví jako) za originálního. Neříkejte mi, že si nikdy nekoupili něco, co viděli na internetu, na kamarádce nebo jen na náhodné kolemjdoucí. Že všechno udělali podle sebe a tak. Existují takoví lidé, u těch mi to nevadí, ale... Ty ubohé kopie opravdu nenávidím.
No co si budeme povídat, i já jsem si koupila něco, co jsem viděla na jednom blogu. Nebo jsem si vyrobila něco podle videonávodu. Ale neříkám, že jsem to vymyslela já.
Každý může být originální, když si dokáže věci vylepšovat. Já třeba plánuju nakoupit asi deset bílých tričet a udělat si na ně potisk, nápis, atd. Vzít staré džíny, střihnout je, přišít na ně látku, krajku, atd. Prostě... Udělat si všechno jak chci.
A proč? Dneska jsem viděla holku co měla stejný boty jak já a celá partička jejích kamarádek hned "Podívej!" a nestydatě si na mě začaly ukazovat. Je to trochu nepříjemný.
Uznávám, mám wayfarerky jako polovina národa a nestydím se za to. Ale nedělám ze sebe originál.
Každý to vnímá jinak, já vám to nenutím..:)

Blázen.

6. května 2012 v 13:48 | NATY
Achjo.
Včera mi zas ruplo v bedně. Nojo, už jsem taková. Začlo to tím, že jsem byla smutná kvůli kamarádce, pak jsem přemýšlela moc o životě a rodině. Bylo toho moc. Já nevím, prostě mám poslední dobou smůlu, nemám proč být šťastná. Jde o to, jak to beru. Někdy se vzbudím šťastná a někdy prostě smutná. Asi mě to sblížilo s mámou, ale to nci nemění na tom, že mě dneska hnala jak fretku do práce.
Jak se jinak mám...Nevím, žádné novinky.
Už se těším do Řecka. Achjo.
Vůbec nemám představu o svém životě. Co bych chtěla dělat... Nemám žádný talent. Že by mi něco šlo se taky říct nedá. Nebo bych se tím neuživila. Mám sen... Odjet do ciziny a cestovat, pak se někde usadit a mít úžasný život.
Že bych byla jediná? Myslím, že to chcou všichni, jako to mít dokonalý život.
Musím něco udělat se svým blogem.
Achjo:D
Ale všechno není zas tak hrozný, pořád je hodně věcí fajn. Ale teď prostě nemám na nic náladu.
xo

Muahha.

5. května 2012 v 20:02 | NATY
HAFO.
Prší. Jsou i blesky. Krutý. Miluju takový počasí. Nejradši bych šla ven. A běhala tam jak magor^^
JO, VÍM ŽE JE TO ČLÁNEK K NIČEMU, PROTOŽE SE MŮŽETE PODÍVAT Z OKNA, ALE MNĚ JE TO U PRDELE.
xo Nat^

1.5.

1. května 2012 v 9:54 | NATY
Máj, lásky čas.
Ne, promiňte děcka, ale vážně nechápu ty statusy na FB "Jsi na máj taky sám/a? >LIKE<". Je to jen můj názor, ale tak se zvedněte a běžte ven nebo si zapněte něco na netu a s nějkym se seznamte. A pokud vám to nevadí nebo jste rádi, tak na to serte a užívejte si. Tyhle statusy mi příjdou trapný. Bože, já jsem sama-nesama. Však víte^^
Dneska mi přišel balík. Hustý co? Od Charlieho. Jakože k dnešku a k narozeninám. Nevím jestli ho mám otevřít dneska nebo až 17. :D Achjooo. No nic, jdu matce říct ať mi odblokne skype, že si musím volat s Charliem. Toho mamka celkem bere^^ Protože ho zná. Ještěže tak.
Nejlepší je, že je květen a počasí je tak na červenec^^ Nojo, musí nám to vylepšit za ty mrazy a hnusný počasí. Jupiii. Takže se nebojím, že bych měla na dovolené zimu. Jedeme totiž ještě před prázdninama :D Hahaha.
Včera jsem snědla jahody, zmrzlinu, banány, housky, bonbony, kakao a ostatní dobrý věci a dnes nemám co jíst :(
TADY!^^

xo

Sweets!^^

30. dubna 2012 v 15:39 | NATY
Je to dobrý a kazí to zoubky. CO je to? No přece sladkosti.
Miluju sladkosti. Hooodně moc. Čokoládu, bonbony, pendreky, žvýkačky, lízátka, sušenky,.. A proto nesnáším prázdnou spížku. Představte si situaci...
...Vracíte se po nudným školním dni domů. Jste naštvaní na učitele, který vám dal podlý test. Už víte, že dostanete kouli (jako je například u mě jasné, že nikdy nebudu mít z fyziky dobrý známky:D). Příjdete domů. Nikdo není doma. Bezděčně vejdete do kuchyně, otevřete skříň (nebo kde to máte) a... NIC. Všechny vaše sladké zásoby jsou pryč...
V takových situacích chytám hysterák nebo si udělám kakao, což je jediná sladká věc, co se doma ještě nachází :D
Ale vážně- věděli jste že čokoláda má opravdu dobré účinky na stres? Samozřejmě ne že se přežerete a pak mi budete nadávat, že je vám jenom blbě ^^
A já nechci stres, tak prostě žeru sladkosti. Není to skvělý styl života?:D Právě teď si tady sedím, mám zmrzlinu (:3) a...MŇAAM. Ne že teď zavřete můj blog a odejdete si pro něco sladkýho. Nebojte, nebudu vám sem dávat obrázky abyste měli chuť.
Ale tak, zkuste si vzpomenout, jak voní čokoláda nebo vaše oblíbený jídlo. Sakra, poslintala jsem si klávesnici. Ne, dělám si legraci. Jen jsem tam vykydla kus zmrzliny;D
Achjo, já chci takovýto hezký velký stočený lízátko :(
aj lav šugrrr!
No nic, já jdu jíst:D Haha, chutný téma týdne.
xo

Forrest story

24. dubna 2012 v 11:18 | NATY
Běžela jsem lesem. Ani jsem nevěděla kam. Nebála jsem se. Utíkala jsem daleko od něj. Vnímala jsem vůni lesa. Stromy a ten vzduch. Vnímala jsem každý ohyb kůry. Každý pohyb keříku. Zpomalila jsem. Bylo to tajemné. Táhlo mě to k potůčku. Vylezla jsem zpoza křoví. Uviděla jsem nejhezčí věc jakou jsem kdy viděla. U stříbřitého potůčku stála srnka. Byla tak krásná. Otočila se hlavou ke mně. Její oči vidím ještě teď. Hned jsem se v nich utopila. Jako by mě hypnotizovala. Pomalými tichými krůčky jsem se k ní přibližovala. Srdce mi bilo tak klidně. Pod nohama mi křupaly zbytky klacíků, kousky kůry a hlína. Srnka pohybovala ušima a vnímala ty zvuky. Ale neutekla. Stále mne hypnotizovala. Byla tak krásná, vypadala tak nevinně. Nevím jak dlouho jsem ji pozorovala a jak dlouho ona pozorovala mě, ale najednou se otočila a odskákala. Stála jsem tam. Cítila jsem se ohromeně, šťastně a zároveň jsem byla smutná, že už odešla. Sedla jsem si k potůčku a smočila v něm své unavené nožky. Voda příjemně chladila. Lehce mě lechtala. Zvedla jsem koutky úst a zpívala si melodii, která mi zněla hlavou, když jsem se dívala do klidných a krásných očí srnky.
________________________________________________________________________________________________________________


Hahaha, mamina mi koupila oreo! <33 Nic novýho není, jdu si vybrat nějaký oblečení z nějakého e-shopu)) Mamka mi dala kapesný za 3 měsíce! Jupiii)

PS: Zkuste si rozepnout google, než toho bude plný FB!*
xo

MINULOST

23. dubna 2012 v 14:30 | NATY
Minulost. Dobrý a špatný vzpomínky. Neměla bych se otáčet za sebe, do minulosti, ale jsem už taková, rozebírám své problémy stále dokola a stále mě to bolí, ničí mě to. Kdybychom se měli zabývat pouze současností, nepoučili bychom se z chyb. Proto myslím, že bychom měli opustit staré problémy, žít současnost a brát si z minulosti příklad. Když si zavzpomínám na první třídu, říkám si, že jsem to snad ani nebyla já. Měníme se. Minulost je už minulost.
...S očekáváním jsem vběhla do domu. Nikdo tam nebyl. Kde je Tom? Měl tady být. Před pěti lety mi dal slib. A já jemu. Že se opět setkáme. Rozhlédla jsem se. Podívala jsem se do kuchyně. Seděla tam jeho sestra u stolku a četla. "Kde je Tom?" zeptala jsem se. Ona vzhlédla a řekla: "Někde s Marií. Změnil se." Řekla posmutněle. "Kdo je Marie?" "Jeho nová holka. Po Týně, Kláře, Katce, Káje a Paty." Žaludek udělal 25 kotrmelců a já měla závrať. Pak vešel vysoký kluk s cigaretou v ruce, kolem něj obtočená zmalovaná holka. "Ahoj," řekla jsem. "Čau... Kdo seš?" "Natka. Vzpomínáš? Před pěti lety jsme si dali slib, že..." "Ne, nevzpomínám. Jsi pro mě minulost, tak vypadni." "Jo, padej" přidala se ta holka. Odešla jsem. Náš starý tajný domek, naše doupě... Už ne, jen jeho a její. Změnil se. Už to není ten Tom, kterýho znám, je to Tom, kterej se mi hnusí. Můj Tom je minulost...
Všechno tak rychle uteče. Je to nedávno, co jsem si hrála na hřišti, když jsem nastupovala do školy, když jsem poprvé plavala, když... Minulost. Teď je všechno jiný. A bude. Budoucnost. Mám ji v představách jako nějakej zlom, kdy se všechno stane hezký. Nebude. Nebude to hezký, už nikdy! Už vím proč mi mamka říkala, ať si užívám dětství. Už to vím.

světlo.

16. dubna 2012 v 19:20 | NATY
Zduř.
Mám se skvěle. Co se vlastně o víkendu dělo? O tom bude další článek jestli budete komentovat ať nejsem smutná:D Ne prdel. Teď píšu na téma týdne.
Světlo. Konečně téma, kde se toho dá napsat hodně. Pojem světlo je tak otevřený. Lidé bez fantazie si představí lampu či co. Já si představím místa, osoby, pocity. Světlo beru jako pozitivní faktor. Víte, mám trochu fobii ze tmy. Miluju světlo. Ale ne tak docela. Znáte ten citát ... Říkáš: "Miluji slunce.", ale když svítí jdeš se schovat do stínu. Říkáš: "Miluji déšť.", ale když prší jdeš se také schovat. Bojím se, že jednou řekneš "Miluji Tě."... Možná to není doslovně, ale i takto jsem to našla a stejně- má to stejný význam. Vždycky se světlo bralo pozitivně a tma naopak. Nebe- světlo, Peklo- tma. Nebo světlé věci. Proč andělé nenosí hustý krutý černý věcičky? Protože to k nim prostě nejde, jsou světlo.
Miluju sluneční světlo. Jen tak jsem se jednou slunila na pláži. Cítila sluneční paprsky na mé kůži. Vdechovala mořský vzduch. Cítila konečně klid. Ale něco mě kousalo do svědomí. Otázka, strach, či co? Najednou se všechno zatáhlo. Byla tam. Strach sílil. Co se děje?
Opak světla je tma. Taky na ní ale něco je. Když sedíte při západu slunce, pak je tma a on tě pořád drží. Pak si vyměníte pohled a pak je to vaše osobní věc... Ne prostě Charlieho neopustim. Ani přes tu jeho děvku Beth, co mi píše: "You are bitch!! Charlie is MY boyfriend! He hates you!!" atd. Srát na ni. Jasně. Ale nejde to. Pořád mi to kryže v mozku.
Ale když si s Charliem volám na skypu, tak skoro brečím.. Láskou? Štěstím? Smutkem?...
Víte, ten můj Charlie... Je krásný, hnědovlasý, hnědooký, štíhlý (má trošku buchty na břichu^^) a prostě takovej ten super american/english účes!:D) Super humor a vtipný je když si nerozumíme a on se mi směje'))
Možná píšu o Charliem, ale on je moje světlo. Smysl života))
LÝ & YUU - děkuju, jste skvělý. I vy ostatní, ale ono se to blbě řeší přes blog. Můj fb máte v profilu. Kdybyste se chtěli svěřit, pokecat, vyslechnout moje problémy, skámošit, smát se mi, atd.

yeah.
xo

My life.

13. dubna 2012 v 19:30 | NATY
K životu nebyla příručka, promiň, dělám chyby. Ale je to lidské. Hodně jsem se změnila. Hlavně ve své povaze a v tom, s jakými lidmi chci být. Moje nepřítelkyně mi přijde sympatická a kamarádka jako ... Ale lidi se mění stejně jako já. Pořád mluvím o tom, jak mám podělaný život, ale vždyť na tom můžu být mnohem hůř! Ale i líp... No co, jsem pesimista už od narození, už jsem to psala. Prostě život je KURVA. Debilové mají štěstí a já mám leda tak shit. Rozhodla jsem se nafotit město, kde žiju, HK. Zítra přijedou kámošky z tábora. Budou bydlet u nás v pokoji pro hosty. Máme celkem velkej barák a je dobrej, ale jenom díky mýmu zazobanýmu nevlastnímu tátovi. Je stejnej jako moje matka. Proto utíkám občas k tátovi. Prostě sednu na bus jedu 2 zastávky a jsem tam. Vmáčkneme se do jeho maličkýho bytu k televizce a on mi naslouchá.

Chcete znát můj příběh už od mala? Ne? Tak padej ty debile. Nevim co tady děláš, protože TOHLE JE MŮJ ŽIVOT.
Jo jsem zlá na všechny a všechno nenávidím. Protože nenávidím sebe.
Narodila jsem se v květnu, 17.května roku 1997. Byla jsem malý hnusný mimino, který pořád řvalo a bylo rudý. Měla jsem problémy s dýcháním, takže jsem měla záchvaty dušení až jsem byla fialová. Moje mamka i tatínek mě milovali. Byli naivní, představy, že budu hodná,slušná a budu dělat to, co mi říkají, byly nereálný. Mám svůj charakter a nemůžu za to, že to prostě občas matka nepřekousla. Pak se s tátou hádali. Nejen o mě a kvůli mně, ale i o ostatních věcech. A pak se rozešli. Byla jsem stará 3 roky. Už jsem mluvila a pořád jsem opakovala "Kde je táta? Husa! Husa! Kachna!" Neptejte se mě, proč je tam husa,husa, kachna, nevím, asi to byla nějaká naše hra. Pak jsem si zvykala na život bez táty 3/4 roku. Pak byly prázdniny a táta mě vzal na dovolenou po Francii. Pamatuju si všechno. Byla jsem stará 4 roky a táta mi nakoupil oblečení, skvělé sluneční brýle,.. Máma byla doma. Když jsem se vrátila, jela jsem ještě s mámou na Rhodos. Ale byly jsme pořád na pláži, mamka mi nadávala když jsem na ni házela písek a plavat jsem nemohla jít sama. A mamka nechodila plavat. Takže jsem na pláži seděla. Dělala bábovky a nudila se. Za rok si mamka našla přítele. Když se brali bylo mi 6 let. Šla jsem za družičku. Už jsem chápala, že ten nový muž má nahradit mého tátu. Brečela jsem a mračila se na něj. Tak trochu ho lituju. Vše se změnilo, když jsme se k němu nastěhovali, do velkého nového krásného domu. Dal mi domeček pro panenky a další hračky a já ho brala, ale ne jako tátu. S tátou jsem se moc neviděla. Nevím ani proč. Pak se ozval v mých osmi letech- jeli jsme na výlet do Miami, táta tam měl nějaký obchod. Byli jsme tam týden. Chodili jsme i na pláž. Táta si se mnou však hrál a plaval. Tak to šlo rok, co rok.
K tátovi mám lepší vztah než k mámě. Jezdím s ním na dovolenou a pak na koně. Sice má malý byt, ale jen proto, aby mě mohl vzít na farmu abychom mohli jezdim na koních po 8 dní. A na dovolenou.
Ale doma jsem s matkou a s ním. Hádáme se, pořád. Házíme po sobě věci, pořád. Fackujeme se, pořád.
Vždycky jsem byla jiná, svá, originální. Ale uvnitř. Pak jsem přestoupila na Boženu (škola) a děcka mi vyrazili dech. Jsou to takový kokoti!:D Začala jsem se projevovat, své názory. Hned jsem byla střed pozornosti, smáli se mi, hádali jsme se, prali se,.. Pak přišla nová holka. Byla vietnamského původu, taková ta upravená, krásná, každej na ni čuměl. Seděla jsem sama. Učitelka se podívala po třídě a řekla ať si sedne vedle Milana. Ale ona se zeptala, jestli je vedle mě volno!:D Chápete to?^^ Andie. A jsme nejlepší kamarádky. Holky se snažily nás rozdělit, protože jsou to pitomý nány. Hahaha. GO TO HELL, BITCHES! ˘-^
Nevypadám ani jako jedno z toho, ale text jsem u té černé.
Když jsem viděla tenhle obrázek, vybavily se mi všechny vzpomínky na minulé léto a mám slzy v očích.
Bylo léto 2011, bylo mi 14 let. Byli jsme v Řecku, já, nevl. otec a matka. V hotelu bydlelo ještě pár teens a bavili jsme se spolu. Byla jsem tam já NATY, Charlie, Jane a Chann. Charlie z Anglie, Jane taky z Anglie a Chann zřejmě z Vietnamu. Dorozumívali jsme se anglicky. Charlie a Jane byli sourozenci. Charlie byl 15 let stary, Jane 14 let jako já a Chann 15 let. Rodiče chodili na pláž a my jsme chodili k majáku, běhali v moři. Klidně mi nevěřte, ale vážně se to stalo. Byly to nejkrásnější prázdniny. Snad nemusím ani zmiňovat, že se mi Charlie líbil. Začali jsme spolu chodit. Se všema si do teď píšu přes twitter. Poslední večer jsme šli s Charliem sami k moři, sedli jsme si při západu. Bylo to krásný rozloučení. Achjo.
Před týdnem si našel další holku. Řekla jsem, že mi to nevadí. Ale bolelo to, ale pořád máme i my vztah. Ta holka je fakt super, taky si s ní píšu. Tajně jsem doufala, že se někdy sejdeme...
Voláme si občas přes webku. Je to nejlepší, co mě kdy potkalo.:')
Na školu v poslední době kašlu, no. Nemám moc síly. Haha, thanx Andie^^
hh, pro Terezku, ***o malá!:D
výstižné^^

MILUJU VÁS.
MILUJTE MNE.
OK, já jdu.
MĚJTE SE.
bye, bye,
WITH LOVE
xo

(my heart is only charlie, bitch.)

Svoboda slova

2. dubna 2012 v 15:08 | Naty
Svoboda slova.
Každý si před tím představí asi to stejné. Já osobně si myslím, že moc svobodu slova nemám. Nebo, mám, ale jaké to obnáší věci- řeknete něco, co se lidem nebude zdát normální a tak se stanete středem výsměchu atak. Každý má na něco nějaký názor, ale když už ho někdy vyjádříte, nemusí to být nejlepší. Každopádně já si za svými názory stojím. Občas pomlčím, ale určitě se nenechám utlačit. Jestli někdo řekne, že podloruje Hitlera, tak se nedivím, že někdo se na něj bude dívat divně, jelikož to byl špatný člověk. Ale co se týče např. teen témat, jako je hudba atd. tak nevidím důvod někoho odvrhovat. Ale je to každého věc. Někdo odvrhuje aby splynul s davem, nevyjádří svůj názor.

__________________
Nevím, co bych dál napsala. Víte, dnes nemám náladu.D Ale třeba jindy;))

changes

30. března 2012 v 17:28 | Natálka
Dnes je den pro změnu!
Seznam změn:
  1. více se učit
  2. cvičit
  3. neutrácet nebo zvažovat své investice
  4. být asertivní
  5. být realista
  6. zvážit své cíle
  7. být svá
  8. omezím počítač
  9. budu chodit ven
  10. budu tvořit
  11. budu psát
  12. dopíšu svou "knížku"
  13. nebudu lidi soudit podle doměnek a minulosti
  14. budu se usmívat
  15. budu jíst zdravě
To je mé patnáctero ˘.˘ Pokusím se ho dodržet:) Vidíte?:D I dess jsem změnila:) Dnes splním :

  1. více se učit
  2. cvičit
  3. zvážit své cíle
  4. omezím pčítač
  5. budu psát svou "knížku"
  6. budu se umívat
  7. budu jíst zdravě

    JAKÉ ZMĚNY PLÁNUJETE VY?:)
    REALIZOVALI JSTE UŽ NĚJAKÉ?:)

26. března 2012 v 20:38 | Natálie
Téma týdne- Já.
Kdo jsem? Co tady dělám? Proč jsem taková, jaká jsem? Proč nejsem jiná?
Otázky, které si každý den kladu. Ale nikdo mi je nezodpoví. Kde se vzal život? Na to neví odpověď ani největší génius (já, haha). Ty teorie. Kdo doopravdy si dokáže ale představit, jak vznikl člověk? Nějaké sinice atd. jsou mi někde. Mně zajímám . Trochu sebestředné, viďte? Ale je to téma týdne. A navíc, jsem taková, jsem sebestředná. Nebo spíš chci a budu taková. Proč? Protože už nebudu ten malý tichý človíček, který neřekne NE. Což už nějakou dobu nejsem. Puberta je doba změn, taky si jí procházím, taky se měním. Jako motýl z kukly. Ale ze mě se nestává krásný motýl. Jsem pořád to stejný, to, co nikdy nebude krásný. Ale ať se vrátíme k tématu. Každý z nás se nějak vidí. Někdo objektivně, někdo až moc optimisticky a někdo naopak pesimisticky. Já nevím, jak se na sebe dívám. Nejsem se mnou spokojená, ale na pár věcí jsem pyšná.
Hahaha, jsem skvělá. - ego,ego,egoistickááá mrcha.
Řeknu vám pravdu. Jsem upřímná a vy mě klidně zabijte. Dobře, to nedělejte. NECHÁPU, PROČ JÁ. PROČ SI MĚ VYBRALI JAKO TERČ. A ještě něco vám řeknu. Víte, jako terč si mě vybrali proto, že jsem jiná, originální, svá. Neříkám všem medový řečičky, ale pěkně od podlahy.
A myslím si, že jsem úžasná. Dobře, to si nemyslím. Tohle je egoistický článek na egoistické téma. Ne každý napíše egoistický článek, ale... Nebudu sem psát, jak si myslím, že jsem hrozná a hnusná. Neříkám, že jsem krasavice, ale každý má své kouzlo. I když ho mnozí nevidí ;) A hrozná... Víte, jestli si myslíte, že jste hrozní, tak jste prostě falešní. Dělejte to, co chcete, jak to cítíte a budete to vy a když děláte to, co považujete za správné nejste hrozní.
Ne každý se rodí jako mrcha, ale někdo se jí stane proto, aby si zajistil úspěch. Já mrcha nejsem (snad.D) a víte proč? Protože bych se zklamala.
Možná se vám tenhle článek nebude líbit, ale mně je to jedno. Jsem svá a jsem to .

Buď takový, jaký chceš být; dělej to, co chceš; buď prostě svůj a budeš se sebou spokojen. Na vzhledu nezáleží, přece jen, víte jak vypadají slavné stars bez mejkapu, ne?;)

A když ti někdo bude nadávat, řekni jen "SHUT UP." a vyser se na něj (neberte mě doslova, moji milí.).

PS: Dlouho jsem nepsala protože jsem neměla na NIC sílu. I když... Zas tak dlouho to nebylo.

23.3.

23. března 2012 v 20:06 | Nat
Byl krásný jarní den. Přesně se hodil na vyjížďku na kole. Sedla jsem na kolo a vyjela po úzké lesní cestě. Jela jsem přes les, ale svítilo na mě slunce. Šlapala jsem si v tom klidu. Do nosu se mi vloudila ta krásná vůně lesa. Dojela jsem k rybníku. Nikdo tam nebyl. Sedla jsem si na kraj a dívala se na vodní hladinu. Sundala jsem si boty a nohy pomalu strčila do vody. Cítila jsem pomalu ten příjemný chlad. Najednou jsem na druhé straně jezera zahlédla dvě postavy. Hned jak jsem je viděla, tak jsem věděla, kdo to je. Moje kamarádka a můj kluk. Objímali se. A pak se políbili. Do očí se mi hrnuly slzy. Cítila jsem mokré tváře a zkalený pohled na svět. Stála jsem tam jako opařená. Všimla jsem si, že se spolu bavili mnohem více než dřív, ale... S tím jsem nepočítala. Sedli si na louku a lehli si vedle sebe. Dívali se na oblohu a ... Opět jsem cítila slzy. Na jejím místě jsem měla být JÁ. Nebo jsem s ní JÁ měla probírat svůj život. Ale na MĚ se všichni vykašlali. Opět. Už nevím, pro co žít. Rozběhla jsem se k nim. Pak jsem se zastavila a otočila. Skočila jsem do vody. Voda byla studenější než jsme myslela. Pomyslné jehličky do mě píchaly. Došel mi kyslík a já chtěla pod vodou zůstat. Už na vždy. Když mě vylovili z vody ještě jsem dýchala. Viděla jsem JE nad sebou. Nechtěla jsem žít. Pak jsem vstala, ale mé tělo zůstalo ležet na trávě. Jsem mrtvá duše na svobodě. Už jsem necítila tu bolest. Rozběhla jsem se. Nikomu nebudu chybět, rodinu nemám, můj kluk mě podváděl a moje kamarádka taky. Teď jsem volná. Konečně.
__________________________________________________________________________________________________________
Dnes mám rozpolcenou náladu:) Nevím, jestli se smát nebo plakat. Spíš smát:) Miluju své přátele!') Yeaaah.

22.3.

22. března 2012 v 20:03 | Nates

hoj

Jak se máte?)) Já blbě. Napíšu zítra. Dneska píšu pro moji oblíbenkyni. Nevím, jak se mi to povede (tím chci říci, nic neočekávejte:D). A tak... Pohodlně se usaďte. Hej mimochodem jsem zjistila, že jedna pitomá blogerka (hh.D) která je asi o dva roky starší končí ve škole o dvě a půl hodiny dřiv!:X nespravedlnost!:D

Optimismus
Myslím, že je hodně těžké najít v těžkých chvílích optimismus. Ale je to také potřeba nebýti pesimisté. Ale jak se člověk narodí, takový je. Já jsem něco mezi pesimistou a realistou. Nemám ráda slovo realista. Někdo se tak nazývá, ale není. Já to píšu, abyste si nemysleli, že jsem zažraný pesimista, to né. Snažím se stát spíše optimistou, ale ono je to těžké. Ale nemám zase ráda takovéty "chytré" a veselé optimisty, jako je můj spolužák. Je mu jedno, že propadá z jednoho předmětu, radši si nabaluje takový tři krávy :D Taky nemám ráda lidi, co ze sebe dělají, co nejsou. Nevím, proč by ze sebe někdo měl dělat optimistu, když jím není. Ne vždy je optimismus na místě. Chce to trochu pesimismu a realismu. Od všeho trochu a jsme dokonalí. Nebudu vám dávat hloupé rady. Prostě jen zachovejte chladnou hlavu a udělejte všechno tak, jak sami myslíte. Ne všechno se napoprvé povede. Nenechte si do toho kecat.))

PS: Byla bych ráda, kdybyste to "A" nekopírovali, přecejen jsem ho dělala sama /je to poznat, ale co už.D/

PPS: Nějaký tip na lay či jak se tomu v blog. světě říká?:D

PPPS: Chcete, abych ještě o něčem napsala?:)

Moje země

20. března 2012 v 17:58 | Naty
Píšu na téma týdne. Ještě nevím, co napsat, ale vím, že něco napsat chci.
Moje země. Měla bych napsat, že mojí zemí je Česká Republika, ale asi bych nebyla upřímná. Protože ji nemám moc ráda. Uznávám jsem hrozná. Ale chtěla bych žít jinde. Něco mne táhne k Švédsku a Norsku. Jsou to fascinující země. Jen si mě tam představte. Jako ledovou královnu v zamrzlé chatičce hřející se o horký hrnek s čajem. Nebo taky jak se snažím dostat z apadlá ze sněhu, mávám okolo sebe rukama a nohama, jsem rudá a pomalu zamrzám.DD
Taky mne něco táhne k Anglii a Irsku. Ty země jsou tak jiné než ta naše. Nechci žádného českomilovného člověka urazit, ale prostě... Nevím, čím jsme výjimeční. Jasně, ale já na to mám svůj názor.
Taky bych chtěla na Tchai-wan. Byla tam sestra mé kamarádky, prej je to dobrý!:) Uiii. Zajímavé,)

Chci celý svět procestovat, nesedět doma na zadku a čekat na zázrak. Ten se nestane. Nečekjte na něj, nepřijde. Radši se chopte šance.

Ale aby to nebylo tak krátký...
...Kam chcete jet vyyy, moji milý & drazí?
...Jaký máte názor na naši zemi?



  • Švédsko
  • Norsko
  • Anglie
  • Irsko
  • Itálie
  • Tchai-wan
  • Řecko
  • Rakousko
  • Japonsko
  • Florida
A další^^

Hra na pravdu

13. března 2012 v 20:46 | Natálie, ta s těma rohama^^
Seděla jsem tam s nima v kroužku a všichni jsme se navzájem dívali do očí. Pak promluvil Michal. "Co si takhle zahrát na pravdu?". Ve mně samé to zaúpělo, protože jsem měla tolik tajemství. Nechci svým přátelům lhát, ale co když to skončí tak, že už přáteli nebudeme. "Klid, ještě nebyla položena otázka a ještě nic nehrajeme." ozval se hlas v mé hlavě. Ale bohužel Míša, Martin, Klér i Tom souhlasili. Nikdo se nezeptal . Ale ne, nebudu jim kazit hru, prostě to nějak zvládnu. Začala jsem já. "Tak... Koho se na něco zeptám?" hrála jsem si s nimi "Tomáše!" rozhodla jsem se. "Lhal jsi nám někdy?" otázka zazněla a všech pět párů očí se přemístilo na Tomáše. Ten se usmál a řekl "Proč bych měl lhát, beru vás jako rodinu. Ne, nelhal.". Srdce mi poskočilo a začalo prudce být, že jsem se divila, že nevyletělo z mého těla. Polkla jsem a styděla jsem se za sebe. Jak jsem jim mohla lhát? Nebylo by jednodušší, být k nim upřímná? Neměla jsem ale čas přemýšlet, protože hra pokračovala. "Tahle otázka je pro.. Míšu!" rozhodl se Tomáš. "Máš před námi tajemství?". Hluboce jsem přemýšlela, jestli nebude lepší, kdybych odešla na záchod a všechny vážné otázky by mě přeskočily. "Nemám!" řekl Míša "Vlastně jedno. Mám pro vás překvapení. Ale to se neříká!" čím dál víc jsem si uvědomovala, jací jsou skvělí přátelé, že si je nezasloužím. "..Já půjdu na zácho" pokusila jsem se říct, ale prudce se mi navalilo a já utekla na toaletu. Když jsem se vyzvracela, brečela jsem tam ještě 20 minut. Když jsem se podívala do zrcadla a zkontrolovala, jestli nemám červené oči, rozběhla jsem se k pokoji. Čekali tam na mě a vyděšeně se na mě dívali. "Jsi v pořádku?" "Není ti nic?" "Dobrý?" smršť otázek mě zavalila jako prudký vítr, který vás smete k zemi. Už jsem se rozhodla. "Jo, teda vlastně..." kousla jsem se do rtu a v duchu si dodala sebevědomí "nejsem v pořádku. Nemůžu už vám to tajit. Musím vám něco říct." sesula jsem se na postel a oni mě vystrašeně pozorovali. "Víte, neříká se mi to snadno, ale žiju v naprosté lži a vy," už jsem vzlykala "jste skvělí přátelé, nechci o vás přijít, ale moje tajemství mě tíží."
...
Když jsem jim to dovyprávěla a sledovala jejich obličeje viděla jsem v nich zklamání, smutek, ale ani záchvěv hněvu. Pak Michal promluvil. "Jestli je to pravda, uznávám, že je to... Jak to říct. No nečekal bych to. Ale pořád patříš do party. Pokud jsi tedy nikdy nelhala na svých názorech a ostatním." podívala jsem se na něj, se slzami v očích, neviděla jsem nic, jen to, jak všichni pokyvují. "Beru tě jako kamarádku, vždy jsi nám naslouchala, byla jsi vtipná... Měli jsme poznat, že se něco děje. A my tě z toho vytáhneme. Neboj. Ale musíš nám důvěřovat."
...
Teď, po třech letech hrajeme opět na pravdu. "Máš před námi tajemství?" ptá se mě Klér. "Už ne," usměju se a všichni se obejmeme. "Spolu všechno zvládneme, jasný?"

____________________________________________________________________________________
Blá, blá, blá, je to divný, ale to, co jim tajila si domyslete sami ;D
Chci jiný téma týdne!:D
 
 

Reklama